Dharma poetry - "Ať..."

J.S. kdysi řekla:
Ať jsem jen dharma nástrojem... k porozumění...

Každý den hasnou hvězdy
měsíční disk či srpek zdá se sám sebou tvarovaný
pak slunce zasvitne anebo obléká si
šaty mraků

Och a my?... tolik si fandíme že budeme
trénovanější - "iniciovanější"
a hlouběji o sobě i druhých myslet
unášet se krásnou vidinou
sebe-představou
jak moc se vůči druhým zdokonalíme
upravíme a zorganizujeme "vše"!
až...
nezbude místo kde "objevit přirozené"...

Uspíšíme své zkoušky,
pečlivě ukážeme "kde už jsme"
(nač bychom měli v sobě návyky roztínat?)
život se ale bude smát
každé další přetvářce Ega
prázdným náručím iluzorního sevření
komického a tragického, miláčku...

Stačil by úsměv v souznění;
být bez nároků a přivlastňování
neuhýbat holé přítomnosti
budoucími plány

učit se skrze tři úrovně uvolňování
nehledat v rozdílném
neshlížet skoupě,
nepřepočítávat
...a nepovažovat se...

ale to je právě někdy
tak těžké... :-)